Hororové příšery a strašidla – vampýři, upíři a vlkodlaci

Pojďme se podívat na zoubek upírům a vympýrům a povědět si o nich řadu zajímavostí, které vás nenechají v klidu spát. Budete se probouzet hrůzou a sahat si po krku, zdali vás v noci nějaký ten krvelačný tvor nenavštívil a nevysál vás do poslední kapky krve. A jestli nepřišli tuto noc, nepochybně dorazí tu následující. Ale nebojte se, nebudete v tom sami, upíři těch obětí budou mít ve vašem okolí víc. Může vás naopak těšit, že o vás někdo projeví konečně zájem, vždyť vaše krev je tak lahodná... Postava upíra se vyskytuje v mytologii jak východních, tak i západních a jižních Slovanů. V písemných pramenech se vyskytuje pod různými názvy:

  • u Bulharů: vapir, vipir, vrapir, vrapirin, voper, drakus, žin, ustrel, lepir, vlepir, liter, lemptir, tenec, grobnik, brodnik, plъtnik, upir, samodiv
  • u Srbů: vampir, vukodlak, vaper, lampir, lapir, lempijer, vuk, vjegodonja, jegodonja, tenac
  • u východních Slovanů: rusky upir, oboroteň (tento výraz označuje jakéhokoli lykantropa), krovosos, bělorusky vupor, ukrajinsky upir

Staročeské označení upíra morous naznačuje, že v počátku byl upír blízký noční můře, zlý přízrak, který sužuje spáče a v noci jim odnáší jejich životní sílu.


upír



Někteří vědci slovo dále spojují s turkickým označením čarodějnice, které např. v tatarštině zní ubyr. Etymolog Machek spojuje slovo poněkud kostrbatě s dialektickým slovenským slovesem vrepiť, resp. jeho hypotetickou přesmyčkovou podobou , což překládá jako vkousnout se, vsát se, vchytit se, vrazit se (i v češtině ostatně existuje archaické sloveso vpeřit, tj. prudce něco někam vrazit, vtisknout).


Obměna vampýr, používaná často v neslovanských jazycích (anglicky vampire, francouzsky vampyre, německy Vampir) je odvozena z nasalizované srbské varianty vampir. Z ní bylo patrně v 17. století odvozeno německé Vampir a z němčiny se slovo rozšířilo dál. Do češtiny se zřejmě dostalo jinou cestou, ačkoli původní jazykový základ je bezpochyby stejný. Proto se píše s tvrdým y - možná pod vlivem slova netopýr.

 

Existence upírů a vampýrů byla již před lety matematicky vyvrácena!

 

Profesor fyziky Costas Efthimiou se nedokázal smířit s tím, že někteří lidé věří na upíry. Aby jejich pomýlení přivedl na pravou míru, rozhodl se možnost existence upírů vyvrátit jednoduchým matematickým důkazem. Podle akademika z University of Central Florida by na světě k dnešnímu dni nežil jediný člověk, kdyby upíři existovali již v roce 1600. Abychom byli přesní - lidé by neexistovali už po několika letech.

 

rumunský upír

Profesor Costas Efthimiou vyšel z předpokladu, že 1. ledna 1600 bylo na Zemi asi 536,8 miliónů lidí. Kdyby v tu dobu vznikl první upír a každý měsíc by vysál krev jednomu člověku, takže i ten by se pak stal upírem a připojil k němu, již 1. února 1600 by na Zemi byli upíři dva. Za měsíc už by byli čtyři, a tak dále. Pokud by to takto pokračovalo, všichni lidé by se stali upíry již za dva a půl roku od vzniku prvního z nich.


"Tohle umí spočítat každý student matematiky, dokonce i nadaný žák střední školy si dokáže zjistit, že by upíři celou zemi brzy změnili v jednu říši krvelačných nestvůr a nebyl by tu jediný člověk," prohlásil Efthimiou.
Kdyby dnes vznikl první upír, každý měsíc by vstal z hrobu a vysál jednu lidskou oběť, již na konci roku 2009 by na Zemi nebyl jediný smrtelník. Zato by tu pobíhalo něco přes šest miliard hladových upírů.

 

Vlkodlaci – lidé s možností proměnit se ve vlky…

 

Zatímco myšlenka proměny vlka v člověka se v lidských mýtech a mytologiích vyskytuje prakticky od počátku mýtů, myšlenka vlkodlaka je relativně nová a pochází až ze středověku. Ze starých mýtů mají nejblíže k pojetí vlkodlaka „íránští dvounozí vlci“, kteří se vyskytovali v raných textech zoroastrismu, ale zde se nijak výrazně neprosadili.

Klasická představa vlkodlaka pochází ze středověku a pochází z germánských představ, kde byl vlk zvíře zasvěcené Wodanu a nebyl tedy původně považován za „zlého“.

 

vlkodlak 1

Z báje „O Wodanu a jeho vlcích“ se postupně vyvinula pověst „O divokém lovci a jeho psích“ ze které časem vznikly první představy o vlkodlacích. Bez ohledu na germánské představy se myšlenka vlkodlaka vyvinula i u Slovanů, kde byl vlk považován za „zlého tvora“ tradičně. Za pravděpodobně nejstarší zmínku o vlkodlacích bývá považována pasáž ve Slově o pluku Igorově, kde kníže Vseslav běhal v noci jako vlk. Existuje ještě celá řada míst, kde se tato představa vyvinula nebo kam byla zanesena, ale za původní představy lze považovat germánsko-slovanské vlkodlaky. Mezi nimi zpočátku existovalo mnoho rozdílů, které se ovšem poměrně brzy smazaly. O vlkodlacích se však nevytvořila zcela jednotná představa, naopak vznikla lokální specifika, která byla zpravidla ovlivněna místními pověstmi a strachy.


Způsob jakým se člověk stane vlkodlakem ovlivní i jeho další chování. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý, napadal dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na dobytek mor. Obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě. Lidé si dnes z vlkodlaků tak trochu dělají i legraci, a to především v maskách vlkodlaků v rámci různých karnevalových párty a plesů.


vlkodlak 2


Zakletí vlkodlaci byli dobří, lidem pomáhali, vysvobozeni mohli být pouze tak, že z nich týž čaroděj, který je zaklel, opět kletbu sňal.


Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s jiným vlkodlakem, nebyli nutně zlí (ačkoli zpravidla tomu tak bylo). Jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí, ačkoliv nejjednodušší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu. V pověstech některých národů (např. Lotyšů) se vlkodlak musel před proměnou svléknout do nahoty, přičemž své šaty nutně potřeboval ke zpětné proměně v člověka. Pokud mu šaty někdo např. ukradl, nemohl se vlkodlak proměnit a zůstal (často natrvalo) ve vlčí podobě.


Umrlci byli zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svojí ženou. Pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí.


Zajímavostí je, že vlkodlak se za určitých okolností mohl stát vampýrem, zrovna tak dítě vzniklé spojením vlkodlaka a vědmy čekal vždy osud vampýra. Další poměrně zajímavým faktem je, že dost často vlkodlaci v lidovém podání splývali s upíry a existují o nich prakticky stejné historky.


vlkodlak 3


Legenda o vzniku prvních vlkodlaků: V patnáctém století táhl Transylvánií Hrabě Vlad zvaný Tepesco. Na své cestě zničil i jeden z klášterů a všechny lidi v něm schované nechal povraždit. Opat ho tedy proklel. Když se o tři dny později Dracula změněný na upíra poprvé napil lidské krve, vstali prý lidé v klášteře z mrtvých a stali se vlkodlaky, neúnavně bojujícími proti upírům. Povstali prý, aby střežili lidský rod.

 

První a zároveň i poslední žijící upír? No přece Václav “Upír“ Krejčí…

Václav Krejčí (* 13. října 1955 v Rakovníku) vystupující pod uměleckým jménem Václav Upír Krejčí je český bavič, herec, zpěvák, scenárista a spisovatel. Je ženatý se Zuzanou Krejčí a společně mají dcery Klárku a Kristianu.


Václav Upír Krejčí


Vystudoval Ježkovu Konzervatoř – obor pantomima, výrazové divadlo. Vyhrál v roce 1979 na festivalu pantomimy v Litvínově hlavní cenu. Má za sebou role ve filmech: Lev s bílou hřívou, Kalkula myslí za vás, S čerty nejsou žerty, Hoří, Divoké pivo, Učitel tance, Bezdomovec (Francie), Ukradený šperk (Čína), Příběh o rytíři (GB), Bhátory, apod. Natočil přes 900 TV pořadů, např. Možná přijde i kouzelník, Dva z jednoho města, Papoušek na tři, Život na zámku, Rodina základ společnosti, TV Silvestry, Bakaláři, Country šou, Zlatá mříž, GoGošou, apod. a v mnoha těchto pořadech byl i spoluautorem. Je autorem mnoha mott.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

All Rights Reserved ©2016